Již dlouho jsem se zabýval otázkou výroby vlastní elektřiny. Čím dál více mě lákalo vyzkoušet vytěžit ze svitu slunce vlastní elektřinu, a tak jsem se pustil do hledání vhodných technologií. Začal jsem stanovením kritérií, které bych od své elektrárny čekával a jelikož jsem z oboru bateriových zdrojů, akumulace byla nutnou podmínkou.

Počátky akumulace energie z FVE v ČR

Psal se rok 2010 – kdo si tuto dobu pamatuje, ví, že bateriová úložiště, jakožto součást fotovoltaického systému, nebyla vůbec aktuální téma a výrobci komponent tuhle problematiku nijak neřešili.

Jednalo se o dobu velikých síťových elektráren a výroba elektřiny pro vlastní spotřebu byla záležitostí pouze několika nadšenců nebo těch, kteří neměli přístup k veřejné síti, tudíž jim nic jiného nezbylo.

Nebyly dostupné ani vhodné střídače, které dnes známe jako hybridní, natož tak baterie k uložení vyrobené energie.
Standardně se používaly startovací baterie, v lepším případě baterie z vysokozdvižných vozíků, které alespoň byly uzpůsobeny na jistý cyklický provoz.

Baterie vhodná pro připojení k fotovoltaické elektrárně ale musí splňovat nároky na náročný provoz, tj. neustálé nabíjení, vybíjení a také stav, kdy nemůže být vždy ideálně dobita. Jakmile začali výrobci tušit možnost růstu poptávky po takových bateriích, místo aby začali investovat do vývoje nových a pokročilých technologií, začali jednoduše označovat své stávající produkty jako solární. To vedlo jedině k tomu, že majitel takových baterií je musel měnit po roce provozu, někdy ani to ne.

Technologický pokrok

O nějakých úložištích, které budou mít vše v jednom, tedy MPPT regulátor, měnič a baterii, se nám v té době ani nesnilo. Doba ale pokročila a technologický vývoj přinesl do fotovoltaického oboru nové baterie na bázi lithia. Začalo to opět několika nadšenci, kteří si sami stavěli svoje solární bateriové sady ze známých „žlutých“ článků a za pomoci po domácku vyrobených balancérů se snažili tyto akumulátory udržet v rozumné kondici. Lithiové baterie ovšem vyžadují během provozu důkladnou péči, a navíc dokážou být i dost nebezpečné, pokud se s nimi nezachází tak jak by mělo. Často tak docházelo k případům, kdy se články nafoukly a přestaly fungovat.

Dnes, v roce 2019, mám již zkušenost se svojí druhou elektrárnou. Tou první byla klasická kombinace hybridního střídače a lithiové LiFePo baterie. Nebyla špatná, ale baterie a střídač spolu nekomunikovaly. Řízení nabíjení tak bylo závislé na napětí, což není ideální řešení. Častokrát byla baterie vybita více, než jsem chtěl, střídač měl poměrně veliký odběr ze sítě a můj elektroměr se sice točil pomaleji, ale pořád se točil. Jednalo se o jednofázový systém, který byl napojen na většinu mých domácích spotřebičů vyjma rychlovarné desky, trouby a zásuvek v koupelně.

Výhody all–in–one úložiště

Má aktuální elektrárna využívá all–in–one solární úložiště Mayor 12.0 HP od firmy nano solar. Již samotná instalace byla v porovnání s tou první zcela jiná píseň. Extrémní jednoduchost instalace, kterou ocení zejména instalační firmy, bych přirovnal k zapojení nové televize. Zkrátka jen připojíte kabely z fotovoltaických panelů, kabely do domu a máte hotovo. Nastavení parametrů bylo taky jednoduché – několik kliknutí na dotykovém display a systém byl uveden do provozu.

Ovládací menu v češtině, ač zní jakkoliv samozřejmě, dnes také ještě u mnoha výrobků není běžnou praxí. Grafické zobrazení výkonu mi při každém pohledu okamžitě řekne, v jakém stavu se moje elektrárna nachází. Většinu roku funguji v ostrovním režimu, ve kterém můj Mayor 12.0 HP využívá pouze energii z panelů a z baterie dokud SOC (stav nabití baterie) nedosáhne mnou nastavené nejnižší úrovně. Až poté se připojí přes vnitřní relé síť a má spotřeba je tak živena ze sítě. Vzhledem k tomu, že baterie uvnitř má 12 kWh, k této situaci většinou ale nedochází. A to i přesto, že mám nastavenou min. úroveň SOC na 40%. Toto množství chci mít vždy k dispozici pro případ, že dojde k blackoutu a z all–in-one úložiště se tak stane záložní zdroj. V praxi mám ale nejnižší stav nabití většinou kolem 50%. Hlavní výhodou tak je, že mohu očekávat životnost systému, kde baterie je klíčový a zároveň vždy komponent, výrazně delší než 12 let.

A ten pocit, když se dívám na display a u ikony sítě není žádná šipka nahoru ani dolů, je k nezaplacení. Znamená to totiž, že nezaplatím svému distributorovi ani korunu, protože moje domácnost funguje na elektřinu, kterou máme všichni okolo sebe neustále dostupnou a dostupná bude dokud bude slunce na obloze.